Tenhle bloček patří pražské manga - anime - Nippon otaku!!!
#> REKLAMY A TAK-tady - SB můžou všude :)
#> CHCETE BÝT SB-tady
#> KLUB PRO OTAKU :3-tady
#> Aktuální bleskovka-tady

A jinak doufám že líbí můj blog ^_^ mno, snažim se, aby se vám líbil ;)

Prosím prosím hlasujte pro mě →→→→TADY←←←← :33

Sakura´s story

7. března 2009 v 11:38 | Bianca ^_^ |  Moje tvorba
Tak, jelikož mám jedny stránky, který předělávám sem, tak sem budu dávat články odtamtuď. Adresa je sate.jsemin.cz.
Já sotva stíhám 1, tak je sloučim do těhlech. A začnu jedním takovym příběhem...:

Sakura´s story

V jednom městě, poblíž Tokia, se narodila dívka jménem Sakura. Její rodiče zemřeli, když jí bylo pět let. Zabila je upírka, jménem Ereipmav. Ona byla přítomná když je zabíjela, a proto od té doby byl její život jiný, než by byl, kdyby tam nebyla. Viděla, jak je krutě zabíjí a proto se snažila o to, aby jejich vražedkyni chytila a pomstila se. Její rodiče bezvýznamně přeměnila na ghůli a utekla. To jí nemohla odpustit.
Upíry nesnášela a přitom obdivovala, zajímala se o ně a zjistila věci, které jí nikdo nevěřil. Když byla malá, všichni si o ní mysleli, že je blázen a že smrt rodičů jí přivedla k zbláznění. Proto se držela dál od lidí. Ve škole patřila k outsaidrům, nejen kvůli vzhledu, ale i kvůli chování a zájmům. Její vzhled se od té chvíle změnil. Dřív nosila pestré šaty, se slunečnicemi nebo květy třešní Sakur, které měla ráda i díky svému jménu. Ale teď, teď nosila jen černé, fialové, nebo jinak tmavě barevné oblečení. Nejraději nosila fialové triko s černým nápisem Death a obrázky lepek, k tomu černou sukni dlouhou ke kolenům, kolem ní pásek s pavouky a černo - bílé podkolenky.
Měla jen pár přátel, byli to Kouji - emo kluk, Tina - gotička, Misha a Yuusuke - Normální lidi. S nimi trávila většinu času. Tina, stejně jako ona, se zajímala o upíry. Sakura na ně měla jiný názor než Tina, ta je měla ráda a přála si být jedna z nich, a jako skoro jediná věřila věcem na které přišla Sakura. Ostatní věřili na upíry nebo tak, ale nebylo to pro ně důležité. Oni žili většinou normální život jako jiní, ale stejě byli ze svých důvodů outsideři. Kouji - některým vadilo, že je emo a liší se od nich. Misha - Sakuru znala odjakživa, a tak zůstali kamarádky navždycky a kvůli jejich přátelství patřila ,,mezi ně´´. Yuusuke - má jiný přízvuk, protože žil většinu života v Americe. Až teď, když všem bylo patnáct, se přestěhoval zpět do jeho rodné země, Japonska.


Byl už večer. Sakura šla domů z kurzů karate a jako vždy si cestu krátila přes hřbitov. Ten den nebyl hřbitov děsivější než jindy, ale přesto měla divný pocit. Cesta přes hřbitov se jí zdála nekonečná, připadala si, že tam chodí už hodiny pořád dokola. Pomalu se snášela mlha a ona nevěděla kudy má jít. Vzala si mobila a projistotu zavolala Tině, o které by se dalo říct, že na hřbitově skoro bydlí.
,,Ahoj, potřebuju pomoc, jsem na hřbitově a nevim kudy se dostat pryč, je mlha a já nevidim na krok. Nejsi tady někde poblíž?´´ začala Sakura. ,,Na hřbitově? Seš blázen? Víš, že dneska je Halloween? V takovýhle dny se na hřbitov nechodí! Vypadá to jako v hororu, co? Radši pro tebe letim, ať do půlnoci tam nikdo není. A když už spolu mluvíme, neviděla si Koujiho bratra? Prej se ztratil a-´´ -*tuttuttut*. Tina ani nestihla dokončit větu, protože zmizel signál. Věděla že musí rychle za Sakurou, tak si na sebe vzala bundu, pro jistotu kříž a utíkala jí na pomoc.
Mezitím se na hřbitově začali ozívat divné zvuky. Sakura, aniž by přemýšlela, začala hledat zdroj zvuku. Po chvíli si uvědomila, že není dobrý nápad hledat někoho nebo něco, co ty zvuky vydávalo. Radši se rozběhla směrem k rozskřípaným vratům, jejichž obrys zahlédla. Zvuky začali zesilovat a přibližovat se. Bylo čím dál zřetelněji slyšet klepání podpadků, klap, klap, klap... Sakura se rozběhla, ale jako bývá v hororech zakopla. Nejednou zvuky ustali. Ona se zvedla a cítila jak jí někdo zaklepal na rameno. Chytla tu osobu a přehodila jí přes hlavu na záda, jak se učila, ale pak si všimla, že to byla Tina, tak se jí radši začala rychle omlouvat. V tu chvíli začala mlha houstnout a houstnout a pomalu nebylo nic vidět.
,,Viděsila si mně! Příště radši řekni rovnou že si to ty. A ty podpatky, to tě nenapadlo že je to děsivý, slyšet je a nevědět že si tady?´´ řekla Sakura. ,,....ale... já nemám podpadky,vidíš? A přišla sem teprv teď...´´ řekla Tina vyděšeným tónem, chytla jí za ruku, rozběhla se a táhla jí za sebou. V tu chvíli byli slyšet nějaké zvuky, ale jiné než ty předtím. To dup - dup znělo taky jako dupot, ale od jiných bot, spíš tenisek. Holky se podívali na sebe, zastavili, protože mlha už je stihla pohltit a nevěděli kudy kam. V tu chvíli je někdo chytil za ruce a povědomým hlasem řekl: ,,Co tady v tuhle dobu a den děláte? To nebyl dobrej nápad chodit na čajovej dýchánek na hřbitov zrovna o Halloweenu! Poďte, dostanu vás pryč!´´. Ten hlas jim byl povědomý, byl to Koujiho bratr Kenji. ,, My mysleli, že si utek do Ameriky hrát v nějaký rokový skupině a ty tady zachraňuješ občany z hřbitova´´ prohlásila Tina se smíchem. Kenjuimu to nebylo zrovna k smíchu, spíš to vypadalo že se rozbrečí. ,,Co se stalo? Nám to říct můžeš, jestli chceš utíct z domova, my řeknem, že tě třebaaa.... unesli mimozemšťani!´´ pronesla Sakura. ,, Řeknu vám to, ale nejdřív vás musim dostat pryč! Je to tady docela nebezpečný!´´ řekl Kenji, a když je odtáhl ze hřbitova pokračoval ,,začalo to...
Pokračování příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ahoj ahoj | Web | 9. března 2009 v 17:03 | Reagovat

prosimte v cem je delane to sate.jsemin.cz ? napr(blog atd..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Vypadá to, že jste svým pohledem došli až sem, to je dobře! Doufám že se vám tady líbí! A doufám že se tady znova stavíte :3

Locations of visitors to this page